Protože se sešel rok s rokem a my jsme měli první výročí od vzniku založení, slavilo se MDŽ, byla to naše první výroční schůze..... no důvodů bylo dost, abychom jsme si odpočinuly od našich dětí a mužů a vyrazily na malý výlet do daleké Prahy. Ráno nás odvezl Pavel Vinklárek na vlak do Hranic a my jsme si počkaly na Regio Jet a už jsme si to mířily ku Praze. Kafíčko, zákuseček prostě relax. Lenka je žena činu a připravená na vše, v kabelce jí nechybí klubíčko a háček i něco ostřejšího, protože měla narozeniny. Cestou vlakem jsme stihly probrat co se dalo a ani jsme se nenadály a byla tu Praha. Protože bylo poledne courly jsme se Václavákem a daly jsme si v Mekáči něco k snědku. Pak jsme se přesunuly k Vyšehradu, kde se v kongresovém centru hrál muzikál Mamma mia, myslely jsme že jsme tam dost v předstihu, protože byly dvě hodiny a muzikál začínal ve tři, ale jaké bylo překvapení, hromady lidí kteří mířily za stejným kulturním zážitkem jako my. A už nám začíná šou, skvělé obsazení Machálková, Langmajer, Vítek, Kolář, Lounová.... a písničky které důvěrně známe, stěží jsme se udržely v sedadlech a u poslední herci roztančili celý sál a my jsme konečně mohly dát průchod emocím. No prostě zážitek ze kterého budeme ještě pár dní čerpat pozitivní energii. Po představení přejíždíme k nádraží a protože máme ještě trochu času jdeme k Prašné bráně a k orloji. Den nám uběhl strašně rychle a už je tu zpáteční vlak a sním i tvrdá realita, která nás čeká doma, unavené plačící dítě ve vlaku... No a jsme v Hranicích, kde na nás čeká opět Pavel Vinklárek, aby nás odvezl k našim drahým polovičkám. Co říct závěrem, proč se nepochválit, tohle byla zasloužená odměna za všechno co děláme.....
Jojo bylo to super a hlavně to počasí. Chtěla bych vyzdvihnout mezi spolkovou výpomoc. Cestou tam jsme měli i uniformovaného řidiče:) no a to plačící dítě ve vlaku, to přece byla přípravka na to co nás čeká doma:) a hlavně děvčata viděly jsme na živo jak vypadá norská výchova po Česku :D pravda nic moc co. Tak dík děvčata za krásný den a příště zas, myslím,že si takové akce zasloužíme vždycky.